#prosebe


Pomalu se nám začíná oteplovat, sluníčko svítit, ptáčci cvrlikat a holky začínají odhalovat svá plochá bříška a úzké nohy. A nebojí se svá těla zveřejňovat na instagramu, kde získávají stovky srdíček a komentářů, jak jsou nádherné a mají super postavu. Určitě je to skvělý pocit, být pochvalovaný, ale na druhé straně jsou tady ti, kteří se na tyto fotky dívají, obdivují je, vzhlíží k nim, závidí, nebo z nich mají deprese.

Schválně, kolik z vás si u fotek svých oblíbených lidí, říká, že by chtělo stejnou postavu? Že by dali cokoliv jen proto, aby vypadali stejně, jako dotyčný/dotyčná. A potom se celé hodiny mučí sportem, který vlastně ani nemá rád, jen aby mohl vypadat stejně? Vidí se v tom někdo? Protože já bych se v ještě před časem viděla.


Když jsem začínala s hubnutím a cvičením, první impuls byl sice můj odraz v zrcadle, který mě téměř děsil, ale další důvody byly fotky holek, které jsou štíhlé, vymakané a naprosto úžasné. Mohla jsem projíždět instagram a facebook furt dokola a prohlížet si jejich postavy, které mě téměř fascinovaly (cvok :D). Můj sen byl vypadat stejně. Chtěla jsem být taky tak hubená, tak dokonalá a dělala jsem kvůli tomu neskutečné hlouposti. Doteď si ťukám na čelo, jak mě mohlo napadnout, že hladověním budu vypadat jako fitnesska :D 

Jenže nic nezabíralo a já se furt vracela na začátek. Jedna dieta za druhou, jedna hladovka za druhou a jeden jo-jo efekt za druhým. Bylo to těžké období plné depresí a pláče a já si uvědomila, že takhle žít nechci. Nechci aby můj život ovládaly diety a holky, které vlastně vůbec neznám a nevím, co za jejich postavou může všechno stát. A v ten moment jsem se rozhodla, že to musím dělat jen pro sebe. Pro sebe a pro nikoho jiného. Je pěkné mít inspiraci, vidět, že cvičení a zdravý životní styl, má viditelné výsledky, ale nemůžete se tím nechat pohltit. 



Po tomto "osvícení" jsem začala cvičit hlavně pro radost. Neběhala jsem hodiny na páse, nejezdila neustále na rotopedu, ale začala cvičit s činkami, kterých jsem se tak bála. Zamilovala jsem si osu a výpady. Chodím na brusle, jezdím na kole po okolí, chodím na výlety, ale nedělám to, abych mohla sbírat followery, abych vypadala jako ty, co dávají hashtagy #formadoplavek nebo #pekacbuchet, ale abych byla šťastná a spokojená. A víte co? Výsledky se dostavily mnohem rychleji, než když jsem chodila do fitka s donucením a nechutenstvím.

Vím, že nejsem dokonalá. Pořád je co vylepšovat, mám na čem makat a taky budu, ale jsem sama se sebou spokojená. Mám se ráda taková jaká jsem a nebudu se trápit hladovkami jen proto, že nemám buchtičky, nebo nemám nohy jako párátka. Cvičit nepřestanu, jíst zdravě nepřestanu a budu to dělat jen a jen #prosebe.

A protože vím, že je tu ještě spousta lidiček, kteří se chtějí podobat někomu jinému, začnu používat #prosebe a doufám, že vy ostatní se ke mě přidáte, ať i ostatní pochopí, že sebeláska je to nejdůležitější a nenávist ke svému tělu, které není jako u té či oné, je největší překážka na cestě k dosažení našich snů. 

You May Also Like

1 komentářů

  1. Opravdu moc hezký článek, taky mi trvalo několik měsíců tohle pochopit :) Že často za hezkýma postavama stojí neskutečné omezování v jídle a neustálé tréninky ve fitku :) život se má žít a užívat, ne jen se nad něčím trápit :) užívat si jde i zdravou formou :) Ale když to nemá hodně bílkovin a málo tuku a sacharidů, tak to hodně lidí nepovažuje za fitness a to je dle mě špatný přístup :) moc se mi líbí tvůj způsob myšlení :)

    https://wantbefitm.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat