Pomalu se nám začíná oteplovat, sluníčko svítit, ptáčci cvrlikat a holky začínají odhalovat svá plochá bříška a úzké nohy. A nebojí se svá těla zveřejňovat na instagramu, kde získávají stovky srdíček a komentářů, jak jsou nádherné a mají super postavu. Určitě je to skvělý pocit, být pochvalovaný, ale na druhé straně jsou tady ti, kteří se na tyto fotky dívají, obdivují je, vzhlíží k nim, závidí, nebo z nich mají deprese. Po tomto "osvícení" jsem začala cvičit hlavně pro radost. Neběhala jsem hodiny na páse, nejezdila neustále na rotopedu, ale začala cvičit s činkami, kterých jsem se tak bála. Zamilovala jsem si osu a výpady. Chodím na brusle, jezdím na kole po okolí, chodím na výlety, ale nedělám to, abych mohla sbírat followery, abych vypadala jako ty, co dávají hashtagy #formadoplavek nebo #pekacbuchet, ale abych byla šťastná a spokojená. A víte co? Výsledky se dostavily mnohem rychleji, než když jsem chodila do fitka s donucením a nechutenstvím.

Vím, že nejsem dokonalá. Pořád je co vylepšovat, mám na čem makat a taky budu, ale jsem sama se sebou spokojená. Mám se ráda taková jaká jsem a nebudu se trápit hladovkami jen proto, že nemám buchtičky, nebo nemám nohy jako párátka. Cvičit nepřestanu, jíst zdravě nepřestanu a budu to dělat jen a jen #prosebe.