Když jsem knihu poprvé dostala do rukou, byla jsem nadšená! Už prví pohled na obálku mi vykouzlil úsměv na tvářit. To avokádo jako žárovka je dokonalý nápad. A nejen přední strana obálky, ale i zadní část je skvěle řešená. 

A když tu krásku otevřete, nestačíte se divit. Všude samé krásné obrázky, popisky, čísla a vysvětlivky. Podle této kuchařky musí uvařit opravdu každý, protože recepty, na všechny ty dobroty, jsou opravdu skvěle popsané a nafocené. 




Po prolistování zjistíte, že obsahuje vše, na co si jen vzpomenete a na své si přijde každý. Od polívek, přes maso, ryby, domácí těstoviny, až k sladkým dobrotám a neobvyklým dezertům. A nechybí ani zdravá kuchyně.

V knize nenajdeme jen jednotlivé recepty, ale třeba hned na úvod je ukázáno, jak se jednotlivé suroviny čistí, krájí, zpracovávají. Taky se mi líbí, že za každým receptem jsou jeho další možné varianty. Jiné příchutě, vychytávky, nebo co udělat se zbytkem. Nic vám tudíž nezbude a ještě vyrobíte jídlo navíc.


Za tuto bichličku jsem neskutečně vděčná a určitě mi bude ctěným rádce v kuchyni. Pro mě spíše už jen jako inspirace, ale nové varianty jsou přínosem vždy a všude.

Konečně jsem se i vyfotila v posilovně, abyste věřili, že tam opravdu chodím. Zrovna teď třeba trpí moje záda a ruce. Ale je to taková ta příjemná bolest, kdy víte, že svaly něco dělaly a doufáte, že se časem přestanou stydět a vylezou napovrch.

Posledním bodem dnešního článku je nová knížka Vařit dokáže každý. Jsem z ní naprosto nadšená! Sice vařit umím (ehm skromnost mi asi nic neříká) ale nová inspirace se hodí vždy. Navíc je tam pár receptů, které mám v plánu předělat do zdravější verze, tak jsem zvědavá jak to dopadne. Jen doufám, že u toho nepodpálím barák :D Btw. Recenzi na knihu už mám sepsanou, takže se během týdne objeví na blogu.

To by pro dnešek bylo nejspíš vše. A než vyjde další článek, tak mi napište, jak jste se měli vy. Ráda si přečtu zajímavější životy než je ten můj :D 

První dva týdny školy jsou za námi (nebo aspoň za mnou) a upřímně můžu říct - je to děs! Jsem stále zmatená, nedokážu si vše pořádně zorganizovat, učitelé na nás chrlí informace ze všech stran a těch knih... Jsem sice zvyklá číst (čti - čtu vážně hodně) ale tohle je extrém...



Ale #staypositive. Během jednotlivých přednášek mám spoustu času se procházet a objevovat krásy Brna a brněnských kaváren. Člověk by to ani neřekl, ale během tohoto potulování se brněnskými uličkami nachodím i třináct tisíc kroků, což je na mé poměry dost.



A to jídlo všude! Kam oko mé pohlédne (už mi troch hrabe), tam vidí restauraci, posezení, nebo kavárničky se snídaněmi.. (a to radši nezmiňuji, že na každé ulici je nějaká cukrárna, nebo pekárna, odkud se linou neskutečné vůně). Navíc máme naprosto dokonalou menzu, kde je první patro vegetariánský a se zdravými jídly. Ano, maso papám, ale radši si ho dám doma na večeři. Btw. rozhodně navštivte Panksy na Jaselské.



Taky už mám první selfíčko ze Skaly, kde mám přednášku o literatuře v televizní seriálu a vážně to není tak zajímavé, jak to zní. A druhé je se stejným šílencem z oboru jako jsem já. Vážně jsme se hledaly až jsme se našly.



Zjistila jsem taky, že některé dny mám trochu volnější a stíhám si i vařit dobrůtky. Jak ke snídani, tak i k obědu, což je naprosto úžasné! (a vynahrazuje to ty dny, kdy jsem ve škole celý den a nestíhám vůbec nic) A kdo by to nepoznal, #mojeovesna je láska na celý život.



A poslední bod dnešního článku je můj úžasný výtvor na úkor nemoci. To moje procházení se po Brně v dešti mi přivodilo trochu bolehlav a nateklé uzliny. Ale ležet celý den v posteli není nic pro mě, takže jsem se s chutí pustila do experimentu s názvem Mrkvový koláč. Který se překvapivě i povedl. Gratuluj si Doležalová, třeba to s tebou nebude zas tak marné. A receptík je kdyžtak pod příspěvkem na instagramu a možná se objeví i zde. Pokud nebudu úplně líná a zavalená učebnicemi.

A abych nekecala furt jen o sobě, jaký jste měli víkendy vy? :) 

Pomalu se nám začíná oteplovat, sluníčko svítit, ptáčci cvrlikat a holky začínají odhalovat svá plochá bříška a úzké nohy. A nebojí se svá těla zveřejňovat na instagramu, kde získávají stovky srdíček a komentářů, jak jsou nádherné a mají super postavu. Určitě je to skvělý pocit, být pochvalovaný, ale na druhé straně jsou tady ti, kteří se na tyto fotky dívají, obdivují je, vzhlíží k nim, závidí, nebo z nich mají deprese. Po tomto "osvícení" jsem začala cvičit hlavně pro radost. Neběhala jsem hodiny na páse, nejezdila neustále na rotopedu, ale začala cvičit s činkami, kterých jsem se tak bála. Zamilovala jsem si osu a výpady. Chodím na brusle, jezdím na kole po okolí, chodím na výlety, ale nedělám to, abych mohla sbírat followery, abych vypadala jako ty, co dávají hashtagy #formadoplavek nebo #pekacbuchet, ale abych byla šťastná a spokojená. A víte co? Výsledky se dostavily mnohem rychleji, než když jsem chodila do fitka s donucením a nechutenstvím.

Vím, že nejsem dokonalá. Pořád je co vylepšovat, mám na čem makat a taky budu, ale jsem sama se sebou spokojená. Mám se ráda taková jaká jsem a nebudu se trápit hladovkami jen proto, že nemám buchtičky, nebo nemám nohy jako párátka. Cvičit nepřestanu, jíst zdravě nepřestanu a budu to dělat jen a jen #prosebe.